neděle 31. srpna 2008

Neckyáda


Na víkend hlásili meteorologové pěkné počasí a tak jsme neváhali někam vyrazit. V libereckém infocentru jsem si nechala vytisknout "Přehled akcí na víkend" a hned jsem se dala do čtení, kde a kdy se co koná. S Kubou nás zaujal II. ročník Bedřichovské Neckyády a tak jsme v sobotu vyrazili. Udělali jsme si takovou menší procházku kolem Černé Nisy, kolem nás projíždělo spoustu cyklistů a sem tam si vyskytl i nějaký ten pěšák jako my:-) Počasí nám přálo, bylo nádherně, sluníčko hřálo a větřík místy pofukoval. Kolem druhé hodiny odpolední jsme dorazili na Dolinu, kde se toto klání uskutečnilo. Plavidel moc nebylo (cca 8), ale o zábavu bylo postaráno. Soutěžilo se o nejrychlejší plavidlo ve třech kategoriích - děti, dospělí a smíšení. Vyskytla se tu plavidla s názvy Rambo, Dlouhý, Široký, Bystrozraký, Plavčíci, Miminka...ovšem mezi mým favoritem bylo plavidlo Perníková chaloupka, které nemělo chybu! Vše probíhalo v pořádku, nebyli žádní potopení ani nešťastní:-) Sobotní večer jsme si ještě zpříjemnili divadelní pohádkou pod širým nebem, Alibaba a 40 loupežníků, kterou hrálo naše Naivní divadlo z Liberce v rámci "Letního setkávání s divadlem". Byla to "Málem orientální tragikomedie pro velmi mnoho maňásků" Musím říct, že se nám sobotní den krásně vydařil. Veškerou fotodokumentaci naleznete zde.

čtvrtek 28. srpna 2008

Barevné věcičky

Prázdniny se pomalu blíží k závěru a tak tvořím co to jde. Sice teď jsou to převážně jen náušnice, ale dnes jsem dostala i k minipřáníčkům, která jsem měla v plánu už delší dobu, stačilo si na půl hodiny sednout a stříhat, lepit, děrovat a výsledek vidíte sami:-) Ještě nesmím zapomenout na náušnice Duhovky, které jsem dělala včera. Vznikly z malých zbytečků pěnové gumy, které se mi neustále kupily v krabičce, a tak stačilo nastříhat do požadovaného tvaru a navléct na nýtky a přidělat háčky. Z obojího mám radost, tak snad se to bude i někomu líbit:-) Užívejte si zbytek prázdnin!

pondělí 25. srpna 2008

Orbis Kaktus 2008

10 dní uteklo jako voda a já se včera vrátila konečně domů. Přihlásila jsem se na kurz globální výchovy, který byl zařazen mezi povinně volitelnými předměty na naší fakultě. Místo konání bylo v Horním Žďáru u Trutnova ve staré škole. Museli jsme se spokojit pouze se suchými záchody, jednou sprchou pro třicet lidí, se spaním na zemi, s jedením na koberci a taky s bezmasým týdnem. Myslím, že většině z nás to nedělalo problémy:-) Byli jsme zde jako studenti Univerzity profesora Katuse. Celý týden byl rozdělen do třech tématických celků, krása a hodnota světa, stopa, kterou za sebou nechávám a provázanost světa. Kurz vycházel z adventurové metodiky a byl provázen hlavně tedy enviromentální výchovou. Bylo to deset dní her, zábavy, dřiny, spánku, poznávání přírody... Nechyběly ani známé hry jako Aréna, Tančírna, Famfrpál, Skalní golf, Slepý fotbal dále pak Pralesy, Tatranky, Pojmové cesty, Slaměné hlavy a spousty dalších a dalších. V rámci celého kurzu jsme zaběhli i do terénu, kde bylo za úkol zmapovat určitou oblast - její faunu a flóru, osídlení, geologii, historii... naším výstupem byla pak prezentace pro ostatní skupiny. Do našeho "indexu" jsme vždy po tématickém celku dostávali razítko ze "studijního oddělení". Úplným závěrem našeho "studia" na UPK byla promoce, po které každý z nás mohl začít používat titul organismus, zkráceně tedy org., vždy za svým křestním jménem, takže teď jsem vlastně Saša.org. Jídelníček byl opravdu pestrý a zajímavý. Sem tam se vyskytlo BIO jídlo, sója, jídla na sladko, ale i paštika:-) Týden to byl opravdu suprový, i když se někteří z nás těšili v půlce domů, včetně mě! Výběr fotografií naleznete zde a také u mě na rajčeti.

neděle 24. srpna 2008

Nejen pro Kačíí

Slíbila jsem a vytvořila, tak tedy vybírej(te) :-) Je -li libo někomu něco jiného, ať neváhá!

středa 13. srpna 2008

Na klíče, kabelku, ...

Ani včera jsem si nedala pokoj od korálků. Odpoledne jsem je popadla a do večera už nepustila. Přemýšlela jsem co bych vyrobila, naštěstí nápadů bylo dost:-) Vytáhla jsem ze šuplíku voskovanou černou šňůrku a začala na ni navlékat dřevěné korálky, vždy třeba ve třech či čtyřech barvách, aby k sobě tak nějak ladily. Připevňovala jsem je malými uzlíky po dvojicích, trojicích či samotně. Takže z celé této parády vznikly přívěšky na klíče, kabelku, ale i batoh. Hurá na ně!

pondělí 11. srpna 2008

Potěší na duši

Tak jsem zase dneska vzala korálky do ruky. Nevyrobila jsem toho sice mnoho, ale není důležité kolik toho je, ale jak to vypadá. Na náušnicích se mám co stále učit, nejde mi to jak bych si představovala, ale chce to cvik- možná za pár měsíců, třeba i let :-) Korálková srdíčka jsou spíš takovým dárečkem pro někoho milého, ale zle jej zavěsit na silon třeba mezi okna. Obě jsou vyrobeny ze směsi korálků, z červené a modré - je možné je udělat v jakýchkoli barvách a provedeních - zkusím na to zapracovat, třeba příště budou vypadat lépe propracovaněji. Všechno to moje korálkování jsou spíše takové pokusy:-)

Práce šlechtí člověka

Tak takovýhle jsme měli víkend, Kuba opaloval okna a já rozbíjela skla - musím říct, že to bylo celkem príma :-) Dokonce v neděli to byly střepy štěstí - náš David Kostelecký zrovna střílel a získal zlatou medaili. Pravda, já jsem se sice moc nenadřela, ale pak jsem frčela domů a dělala kompletní úklid (okna, prach, luxování...) , takže na nějaké to tvoření čas nezbyl, musím to tedy napravit hned v tomto týdnu.


No a Dorinka jen nečinně přihlížela a válela si šunky.




pátek 8. srpna 2008

Všechno je jednou poprvé


Včera jsem z dlouhé chvíle dostala tvořivou náladu, a jelikož jsem si už před Ukrajinou objednala z korálkového obchodu nějaké ty dřevěné korále, háčky, drátky, atd - mohla jsem sáhnout po něčem novém. Chtěla jsem také jednou zkusit něco jiného, než jen vyrábění z papíru, z barev na sklo, na textil... Ze svého tvořivého koutku, který se ovšem stále a stále rozrůstá, jsem vytáhla Fun Clay hmotu, dřevěné kolíčky, nějaké ty korále a bižuterijní komponenty a vydala jsem se vyrábět. Zprvu to byl boj, ale nakonec z toho vznikly celkem pěkné kousky - jsem zatím jen začátečník, ale ráda se učím novým věcem. Takže z fotek posuďte Vy! Kdyby někomu nějaký kousek padl do oka, je k zakoupení zde nebo soukromě :-)

neděle 3. srpna 2008

Slovensko

Po tedy čtyřdenním nevydařeném putování na Ukrajině jsme přejeli hranice a ocitli se v Michalovcích. Navštívili jsme ihned místní knihkupectví, abychom si pořídili mapu (Vihorlatské vrchy), vyměnili jsme zbytek peněz a na náměstí jsme se najedli. V internetovce jsme přerezervovali lístky od SA na 1.8.2008 z Ružomberka. Dnes se tedy vydáváme na Vinianské jezero, po žluté pokračujeme na Vinianský hrad a pak po neznačené směrem na Porúbku. Dnešní spaní je jasné, u pomníku:-) Na ohni radši nevaříme, vytahujeme vařič. Kolem šesté zalézáme do spacáků a venku to vypadá na slejvák - jj byl celou noc.

Ráno se trochu vyčasí, scházíme k Vinianskému jezeru, ale opět dost prší, schováváme se tedy do autobusové zastávky, kde přečkáváme déšť asi tak hodinku. Po žluté značce se vydáváme do vesničky medvědí hora, kde nasedáme na autobus, který nás veze do Jovsy, zde musíme přestoupit na Porubu pod Vihorlatom. Po zelené putujeme dále, až na Poľanu, kde je pěkný přístřešek na spaní a hlavně i studánka. Rozděláváme oheň a vaříme si vynikající čínu s rýží. Začíná být tma a tak se soukáme do spacáků. Opět prší.

Vstáváme celkem do pěkného počasí, dnešním cílem je Malé morské oko, Velké morksé oko a Sninský kameň. Jdeme celkem po bahnitých cestách a cestou nás chytá i déšť, vše řádně dokumentujeme našimi fotoaparáty:-) Lidí ani moc nepotkáváme, sem tam nějaký turista. Dnešní spaní je jasné, před Sninskými rybníky narážíme na dřevěný přístřešek u kterého ještě doutná oheň. Spíme na stole. Zase prší:-(

Probouzí nás sluníčko, juchů, konečně trochu proschneme. Na desátou hodinu máme domluvený odvoz, od mých příbuzných, do Kolonice kde pobudeme noc. Takže neváháme a pereme a sušíme věci o sto šest, dnes je opravdu pařák! Kolem druhé hodiny se vydáváme projít naučnou stezku, která vede kolem astronomické observatoře a přes areál Bejvoč. Večer nás čeká menší grilovačka na zahradě.

V 8:50 nám odjíždí ze Sniny autobus do Humenného, kde přesedáme na osobák do Košic. Máme namířeno na Oravu k mojí tetě. V Košicích přestoupíme na rychlík do Ružomberka
a odtud už hurá na Oravu do Oravské Polhory. Dnes to byl spíše cestovní den:-)

Výlet, který podnikáme v úterý ráno je na Babiu horu, která měří 1722 m.n.m - je to nejvyšší vrchol Oravských beskyd. Cesta je celkem příjemná, samá odpočívadla a i pár lidí míjíme. Nahoře není ani větrno, jen je to tam samý polák. Scházíme tedy do sedýlka a pokračujeme na Malou Babiu horu, kde už se to lidmi nehemží. Dolů nás čeká asi 2 hodinový sestup, pro moje kolínka celkem náročný:-)

Další den je takový oddychový, v půl desáté nám jede bus do Námestova a odtud do Oravského Po
dzámku. Dnešní plán je Oravský hrad. Před kasou stojí celkem dost lidí, ale jde to kupodivu rychle, za 20 minut jsme na řadě. Prohlídka nám začíná ve čtvrt na dvě, takže předtím ještě obědváme namazané chlebíky. prohlídka hradu trvá zhruba hodinku a půl, ale naše skupina je dosti velká, takže se táhneme jako smrad, o půl čtvrté vyrážíme směr Polhora.

Další túru, kterou jsme vybrali před našim pátečním odjezdem, byl výstup na Pilsko. Má něco kolem 1570 m.n.m. a je stejně jako Babia hora na hranici s Polskem. Cesta vede celou dobu po patních a místy dost do kopce, výstup nám trvá cca 2 hodiny. Nahoře, mimo 2 poláků, nikdo není. Konečně si taky děláme společnou fotku. Sestup je příznivější než z Babiej hory. Večer trávíme u Evy (mojí druhé tety:-)


No a je konečně pátek, tzn. že vyrážíme domů. Ve 23.25 nám odjíždí SA z Ružomberka. Takže dnes podnikáme jen malou procházku na Oravskou přehradu, kde si na Slanické osadě dávám Oravské halušky a Kuba kapustnicu - mňam. Hurá domů! Jinak foto dokumentaci nalezne u mě a u Kuby.

Ukrajina

Tak se nám konečně dostavilo datum 21.7. a my mohli vyrazit směr Zakarpatská Ukrajina. Brzo ráno, kolem 4 hodiny, jsme vyrazili na Ruzyni na letadlo do Košic, cesta proběhla celkem v poklidu. V Košicích jsme vystoupili do deště. Na letišti jsme posnídali a odebrali jsme se autobusem do centra města, měli jsme spoustu času, vlak do Mukačeva jel až o půl třetí. Batohy jsme nechali na vlakáči v úschovně a vyrazili jsme na menší obhlídku města. Kolem druhé jsme se vrátili zpět a nasedli na vlak, který končil v Čierné nad Tisou - zde jsme také přestoupili do "první" vlakové třídy směr Čop, záměrně uvádím v uvozovkách. Na nádraží před námi do vlaku nastoupili Maďaři, kteří ale nejeli, nýbž jen ze všech možných skulin povytahovali krabičky cigaret. Měli je snad nastrkané všude, pod sedačkou, na záchodcích, v topení...Vlakem jsme jeli jen já a Kuba a dvě paní. Na vlaku bylo uvedeno, že je to první třída, ale vypadalo to tam opravdu hrozně - bordel, bordel, bordel. V Čopu jsme měli přestoupit na vlak do Mukačeva, ale nejdříve jsme museli na hranicích vyplnit imigrační list, samozřejmě neměli ani propisku... Dostali jsme do pasu razítko a polovinu imigračního listu, který musíme při výjezdu odevzdat. No a vlak samozřejmě nejel, jak jinak taky na Ukrajině. Hned za celní kontrolou se nás ujal jakýsi Voloďa, který nám nabídl, že nás za 20 € odveze do Mukačeva, bylo to docela dost, páč to tam bylo už jen 50 Km. Vyměnili jsme si € za hřivny, kurz byl celkem příznivý. Nakonec jsme se svezli, Voloďa nám aspoň ukázal z auta trochu město a zavezl nás až na autobusák, kde nám koupil i lístky do Rachova, kam jsme měli namířeno. Bus odjížděl až ve 21.00. Poseděli jsme a trochu i pojedli. Já vyzkoušela místní záchody, byla to katastrofa, to snad nepotřebuje ani komentář... V devět jsme nastoupili do busu. Jízda celkem ušla až na malou nehodu, něco se v levém zadním kole porouchalo, takže jsme asi tak hodinu tvrdli v jakési vesnici, než to opravili. Kolem druhé hodiny ranní jsme dorazili na místo. Rozhodli jsme se, že se vydáme najít něco na spaní za vesnici, jenže to jsme neměli dělat. Prošli jsme kolem partičky místní opilců, byli asi tak ve stejném věku jako já, a dva se na nás hned nalepili a začali se nás vyptávat kam jdeme, odkud jsme atd. ten jeden pak začal jestli nemáme butilku s alkoholem, tak jsme říkali že nic takového nemáme, no prostě otravoval, pak chytil Kubu za ruku a nechtěl ho pustil, prý dokud mu něco nedáme. Tak Kuba řekl, že mu vytáhne 5 €... ale to se trochu cukal, nenechal ho sundat ani batoh, aby mu je vytáhl - takže Kuba zvýšil hlas aby bylo slyšet, že se něco děje. No a jak tak hledal kapsičku s doklady a penězi, zjistil, že ji nemá - skvělý! V tom se tu objevila holka, která říkala, ať mu nic nedáváme a že se nám omlouvá atd. Kdyby nepřišla tak si ani nepřeju vědět co by se nám stalo :-( Tak jsme rychle letěli zpátky na autobusák, kde jsme vystupovali a hledali jsme tam kapsičku s penězi a doklady, prošli jsme celou trasu kudy jsme šli - ale marně, nic jsme nenašli. Nejspíš ji špatně zandal a ona spadla na zem a někdo ji určo sebral. Dnes to byla opravdu jedna smůla za druhou :-( Okamžitě tedy volal do KB aby zablokoval platební kartu, kterou u toho měl. No a co teď, Kuba nemá pas a přišli jsme o většinu peněz, které jsme měli. Zalehli jsme na nádraží do haly, vyřešíme to až ráno. Kolem půl osmé vstáváme a voláme na český konzulát do Lvova, co a jak máme dělat. Dostáváme informaci, že se tam máme přepravit a že to tam vše vyřešíme. Nasedáme tedy na bus, který nás veze do Ivano - Frankovs´k, tady přesedáme už směr Lvov. Cesta je opravdu dlouhá a hrozná, vůbec to neutíká a ty jejich silnici - hrůza! Kolem šesté dorážíme na hlavní nádraží, kde kupujeme mapu a zjišťujeme, jak budeme další den hledat konzulát - naštěstí je kousek. Noc přečkáváme v čekárně. Ráno se trochu na místních záchodcích, které jsou všude stejně hrozné, myjeme a vyrážíme směr konzulát. Našli jsme ho celkem rychle, stojí tu ale plno lidí a tak tam voláme, kudy tam máme vlézt, ale paní říká, ať dorazíme až na desátou. Nu dobrá tedy, kousek odtud je supermarket, nakupujeme tu něco k snídani. V deset jsme opět zpátky, přijímá nás pan konzul, všichni tu mluví česky, tak jsme rádi:-) Vyřizujeme to celkem rychle, Kuba vyplňuje pár papírů, některé z nich se musí poslat do ČR na ověření, takže to chvíli potrvá, máme dorazit na půl jednou. Kuba se ještě fotí, fotky jsou opravdu příšerné! V půlu přicházíme, vše je vyřízeno, zaplatíme ještě 17 € za pas, který je jen na 10 dní a my můžeme vyrazit na vlakáč, jede nám zpět vlak do Užhorodu. Kupujeme lístek, který stojí pouze a jen 22 hřiven ( 1UAH = cca 3,30 Kč) pro nás oba a to je to asi 350 Km - nemůžeme tomu nějak uvěřit, snad jsme nekoupili něco špatně. Ve vlaku je smrad a celkem se i mačkáme. Lístek je totiž vystaven na konkrétní vagón a místa. Cesta trvá zhruba 6 hodin, kolem 21.h dorážíme do Užhorodu. Jelikož jsme ušetřili za vlak, ubytováváme se v místním hotelu, abychom se konečně pořádně vyspali. Dvoulůžkový pokoj nás vyjde na 140 hřiven. Rozhodli jsme se na Ukrajině nezůstat, takže ráno vyrážíme k nám blízkým sousedům Slovákům! Z Ukrajiny jsme tedy nepořídili ani jedinou fotku.