Vlezly jsme do jedné menší galerie na náměstí, kde jsme si mohly prohlédnout sklo ve všech podobách. Byl tu i pán (jméno si momentálně nevzpomenu), který předváděl svoji tvorbu, každý kdo chtěl si mohl vyfóknót menší kuličku :) Chvíli jsme pobyly a pak jsme zmizely do Sklářského muzea, které bylo dnes volně přístupné. Na některé věci jsme opravdu čuměly, občas nebylo slov! Kolem půl dvanácté jsme se přesunuly do Sklárny Slavia, kde jsme obdivovaly nejen sympozisty. Prostě nádhera, nikdy jsem neměla tu možnost se dostat do sklárny, o to to byl větší zážitek. Z foťáku se tu kouřilo:-)
Už odtud jsme táhly první skleněné kousky.Lidí tu bylo celkem dost, ale vždy bylo vidět na vše, co se u pecí dělo. Druhou, o dost menší sklárnu, kterou jsme navštívily byla AJETO v Novém Boru, je kousek od SLAVIE, takže to nebylo daleko. Tady se mi taky líbilo více, bylo to takové domácí prostředí, hodně světla, moderní, komornější, málo hluku a hlavně oproti SLAVII tu byl celkem i pořádek:-) Dalo se tu se skláři povídat, vše Vám vysvětlily, ukázaly...něco jsme si i odnesly. Prý "klidně si to vezměte, ale strčte si to do tašky, ať to nikdo nevidí"... hlavně nenápadně, že? Do restaurace, která byla hned za sklem se bohužel dnes nedalo jít, měli svatbu..škoda, třeba to mohl být kulinářský zážitek, pojídat a při tom pozorovat:) A někteří sympozisti se prý ani neuráčilli přijít, že prý to den předtím přehnali s pitím...a tak si páni skláři vyráběli nový benátský lustr, který by měl přijít místo starého do muzea.
Na náměstí jsme se ještě vrátily a omrkly jsem podrobněji stánky, naplnily jsme břuchy...kroutily jsme hlavou nad buřty, které si skláři opékali u pece a pomalu jsme vyrazily k autu. Pobyt v Boru jsme zakončily ještě v pekárně u Bláhy, kde jsme usrkávaly kafíčko. Za tři roky na viděnou!
