úterý 31. srpna 2010

DIY {Barevné kolíčky}

Nová rubrika DIY (Do It Yourself) aneb udělej si sám:) Není to žádná novinka, ale líbil se mi název a tak teď u všech tvořících věcí bude DIY:o)

Před týdnem jsem ve skříni objevila celý balíček kolíčků, které jsem si koupila už dříve a taky ozdobné papíry, co mi přišli z Émeriky. Tak jsem si na chvíli sedla, vyměřovala jsem velikosti kolíčků, stříhala jsem, lepila až z toho vznikly takhle barevné kolíčky, které tu používám místo "nástěnky."

Stačí Vám lepidlo, nůžky, ozdobné papíry, kolíčky - šup do toho!

neděle 29. srpna 2010

Brownies

Prý americký sen? Pro mě tedy ne:-)Pekla jsem ho včera poprvé, a nepovedlo se...až teď, co píšu recept jsem zjistila, že jsem zapomněla do těsta přidat máslo, i mistr tesař se někdy sekne:-D


Pokud by si ho chtěl někdo vyzkoušet, zde je recept:
  • 300g hnědého cukru
  • 200g hladké mouky
  • 5 vajec
  • 150g másla
  • 100g hořké čokolády
  • 100g nesolených arašídů (já použila oříšky)
  • 100g zakysané smetany
  • 3 lžíce kakaa
  • špetka soli
Čokošku s máslem si rozpustíme ve vodní lázni a poté necháme vyhcladnout. Mezitím si vyšleháme vejce s cukrem do pěny, přidáme čokoládovou hmotu a nasekané arašídy. Mouku si smícháme s kakaem, špetkou soli a spolu s kysanou smetanou vmícháme do vaječné hmoty. Těsto nalijeme na hlubší plech vyložený papírem a dáme péct na 180 stupňů na 25 minut. (Já pekla 30 minut a to už je moc, protože těsto musí být trochu mazlavé).

čtvrtek 26. srpna 2010

Nový Zéland


Pokud jste bedlivě sledovali web o naší cestě na Nový Zéland, jistě víte, že jsem už dávno zpátky:o) A jak to nakonec dopadlo? To se dočtete níže (článek převzat z našeho webu). Podrobnější popis míst, které jsme navštívily, prochodily, projezdily, prošmejdily najdete na našich stránkách a pokud by to opravdu někomu nestačilo, napište mi a můžeme si ovšem popovídat:) Během září nebo října, možná, plánujeme promítání fotek i s trochou vyprávění.

Naše cesta je úspěšně za námi a my už zdravíme z ČR. Na Novém Zélandu jsme strávily 30 dní, přičemž 21 dnů jsme byly na jižním ostrově a 9 dnů na severním ostrově. Protože je Nový Zéland poměrně z ruky, tak nám cestování zabralo celých 5 dnů, plus přesuny mezi oběma ostrovy. Průměrný let z Vídně do Aucklandu trval 22 hodin, letěly jsme přibližně 18000 kilometrů, v nadmořské výšce 10000 km, rychlostí v průměru 900 km/h. Po celou dobu jsme letěly letadly Boeing 777 společnosti Korean Air, na kterou si nemůžeme stěžovat (komfort v letadle, ochotné letušky a až na jednu větší turbulenci pohodový let...). Nízkonákladová společnost Jet Star, pro přesun mezi ostrovy už takový komfort nenabízela, ale s tím jsme samozřejmě musely počítat...


Pro cestování po Zélandu jsme zvolily nejpohodlnější prostředek a to tedy auto, které jsme si půjčily v jedné z místních půjčoven, které jsou turisty hojně využívány. Na obou ostrovech jsme dohromady najezdily 3500 km a jen díky autu jsme se podívaly na místa, která bychom jinak rozhodně nenavštívily. Každý den jsme se vydávaly na kratší či delší trek, abychom toho viděly z této nádherné země co nejvíce. Vzhledem k ročnímu období, které tam v tuto dobu panovalo (zima), se stmívalo už po 16. hodině, proto jsme musely čas co nejlépe využít a večer se alespoň přepravovat na další místo. Poznaly jsme tady, že jsou tu přátelští a milí lidé (především na Jižním ostrově), nedotčená příroda, které si Novozélanďané váží a tak se k ní chovají i turisté. Pokud sníte o návštěvě Nového Zélandu, můžeme potvrdit, že je tato země opravdu jedinečná a krásná a je zážitkem na celý život.

Výběr fotografií naleznete u .

středa 18. srpna 2010

Island

Jökulsárlón

Můj cestovní amok po Švédsku neskončil, v den příjezdu jsem všechno naházela od pračky, usušila a mohla jsem balit znova, tentokrát ale na Island. Vyráželi jsme hned druhý den po příjezdu ze Švédska. Jako dopravu jsme zvolili vlastní auto a přepravou na Island nám byl trajekt, který vyjížděl z Dánska. Cesta na Island trajektem trvala přesně 48hodin s menší pauzu na Faerských ostrovech, kde jsme ale stejně nemohli vylézt z lodi.

Pokus o společnou fotku u vodopádu Skógafoss

Itinerář cesty měl připravený Michal, ale z větší části jsme ho doplňovali většinou až na místě. Ostrov jsme plánovali objet celý a to z východu, přes jih, západ a severem zpět. Neměli jsme naplánovaný žádný delší trek s přespáním v horách, vše bylo vždy rovnou z auta, nebo se šlo na jednodenní výlet. Do vnitrozemí jsme si s naším autem netroufli, takže doufám, že se sem jednou vrátím abych si ho řádně vychutnala.

Strokkur

Nebudu Vám tu popisovat den po dni, ale spíše napíšu, kde se mi líbilo či naopak:)Dobré je si přivstat a vyrazit na místní "atrakce" dříve, vyhnete se kopám turistů...kteří občas překážejí ve focení:)

Islandští koně

Co stojí za to:
  • Jökulsárlón - ledovcové jezero, pro svůj půvab, barvy, krásu (my jsme využili jízdy po jezeře na obojživelném vozidle)
  • Skaftafell National Park - vodopády, ledovec, krásná krajina
  • Dyrhólaey
  • Skógafoss
  • Seljalandsfoss - pro mě asi nejkrásnější a nejfotogeničtější vodopád
  • Gullfoss
  • Haukadalur valley - Geysir, teplé prameny, jezírka
  • National park Þingvellir
  • Hraunafoss a Barnafoss
  • Surtshellir - lávové jeskyně
  • Hvítserkur
  • Godafoss
  • Dettifoss
  • oblast kolem jezera Mývatn - geotermální elektrárna Krafla, Námafjall, Dimmuborgir - lávová pole
Co bylo nic moc?
Třeba v Rejkjavíku mě neuchvátilo nic:)

Fotodokumentaci najdete u , u Michala a u táty:)

pátek 13. srpna 2010

Za světlem a zimou za polární kruh


Letošní prázdniny jsem začala už koncem května...jen co jsem si započetla poslední zápočet ve škole, mohlo se vyrazit. A kam že vůbec? S Kubíkem jsme to naplánovali do Švédska, konkrétně oblast za polárním kruhem, Norrbotten. Na cestu jsme potřebovali cca 18 dní. Na sever jsme se dopravili autobusem od Student Agency a úplně nahoru jsme využili služeb letecké společnosti Norwegian. V plánu bylo projít částečný úsek Královské cesty, jenže v průběhu jsme narazili na několik problémů...byl sníh a místy v celku dost, a tudíž v částech cesty, které vedli přes vodu, nejezdil vůbec přívoz...znamenalo to překopání trasy. Na Kebnekaise, nejvyšší horu Švédska, jsme se tedy ani nepokoušeli vylézt:)


Někdy nám nezbývalo, než vzdát úsek cesty a vrátit se zpět, kvůli dost sněhu ve kterém jsme se brodili skoro po pás. Sezóna tu ještě nezačala, ale i tak to mělo i výhody...většinu nocí jsme trávili v místních stugornách, chatkách, které byli většinou vybaveny kamny, dřívím, nádobím a postelemi - takže pohodička:)


Naše cesta tedy začala v Kiruně, odkud jsme vlakem přesunuli do národního parku Abisko.Zde také začíná Kungsleden, neboli Královská cesta.Tu jsme bohužel museli ukončit v Nikkaluoktě, viz výše. Zde ale nastal problém další, představovali jsme si tu menší obec, kde bychom mohli nakoupit na zbytek dní, které jsme měli před sebou. Bohužel tu nebyl jediný krámek, takže co teď? Ptali jsme se kdy tu jede autobus, a prý tenhle týden už ne! No dobrej joke:) Jedinou možností tedy zůstává taxík do Kiruny, naštěstí nejdeme sami, takže je to o něco levnější. Ale stejně to byla pálka:)

V Kiruně dokupujeme zbytek zásob a opět vyrážíme vlakem do zastávky Abisko, tentokrát ale míříme jiným směrem, k Norsku, přes vrchol Nuolja - náš první kopec:) Cesta nám také přinesla nástrahy, a to opět sníh. Procházíme si tedy železniční cestu a to až do Riksgränsen. Vede podél železnice, kde je spousty informačních tabulí o její stavbě, historii, atd. Další část trasy započínáme opět v Abisku, už po třetí. První úsek cesty je stejný, ale od Abiskojaure pokračujeme po druhém břehu řeky až k Alesjaure a přes údolí Vistas do Nikkaluokty, kde nastupujeme na autobus a míříme do Kiruny a poté letadlem zpět do Sotckholmu.

I přesto, že vodu jsme měli ze všech stran nelitujeme naší dovolené, bylo to krásných 18 dní v divoké přírodě, kde jsme potkali spousty sobů, jednoho losa, měli jsme celý den a noc světlo, komáři nebyli žádní a turistů jen pár? Co víc si přát:) takže sever Švédka jedině doporučuji, rádi se sem určitě vrátíme.

Fotodokumentaci najdete u a u Kuby.