neděle 3. srpna 2008

Ukrajina

Tak se nám konečně dostavilo datum 21.7. a my mohli vyrazit směr Zakarpatská Ukrajina. Brzo ráno, kolem 4 hodiny, jsme vyrazili na Ruzyni na letadlo do Košic, cesta proběhla celkem v poklidu. V Košicích jsme vystoupili do deště. Na letišti jsme posnídali a odebrali jsme se autobusem do centra města, měli jsme spoustu času, vlak do Mukačeva jel až o půl třetí. Batohy jsme nechali na vlakáči v úschovně a vyrazili jsme na menší obhlídku města. Kolem druhé jsme se vrátili zpět a nasedli na vlak, který končil v Čierné nad Tisou - zde jsme také přestoupili do "první" vlakové třídy směr Čop, záměrně uvádím v uvozovkách. Na nádraží před námi do vlaku nastoupili Maďaři, kteří ale nejeli, nýbž jen ze všech možných skulin povytahovali krabičky cigaret. Měli je snad nastrkané všude, pod sedačkou, na záchodcích, v topení...Vlakem jsme jeli jen já a Kuba a dvě paní. Na vlaku bylo uvedeno, že je to první třída, ale vypadalo to tam opravdu hrozně - bordel, bordel, bordel. V Čopu jsme měli přestoupit na vlak do Mukačeva, ale nejdříve jsme museli na hranicích vyplnit imigrační list, samozřejmě neměli ani propisku... Dostali jsme do pasu razítko a polovinu imigračního listu, který musíme při výjezdu odevzdat. No a vlak samozřejmě nejel, jak jinak taky na Ukrajině. Hned za celní kontrolou se nás ujal jakýsi Voloďa, který nám nabídl, že nás za 20 € odveze do Mukačeva, bylo to docela dost, páč to tam bylo už jen 50 Km. Vyměnili jsme si € za hřivny, kurz byl celkem příznivý. Nakonec jsme se svezli, Voloďa nám aspoň ukázal z auta trochu město a zavezl nás až na autobusák, kde nám koupil i lístky do Rachova, kam jsme měli namířeno. Bus odjížděl až ve 21.00. Poseděli jsme a trochu i pojedli. Já vyzkoušela místní záchody, byla to katastrofa, to snad nepotřebuje ani komentář... V devět jsme nastoupili do busu. Jízda celkem ušla až na malou nehodu, něco se v levém zadním kole porouchalo, takže jsme asi tak hodinu tvrdli v jakési vesnici, než to opravili. Kolem druhé hodiny ranní jsme dorazili na místo. Rozhodli jsme se, že se vydáme najít něco na spaní za vesnici, jenže to jsme neměli dělat. Prošli jsme kolem partičky místní opilců, byli asi tak ve stejném věku jako já, a dva se na nás hned nalepili a začali se nás vyptávat kam jdeme, odkud jsme atd. ten jeden pak začal jestli nemáme butilku s alkoholem, tak jsme říkali že nic takového nemáme, no prostě otravoval, pak chytil Kubu za ruku a nechtěl ho pustil, prý dokud mu něco nedáme. Tak Kuba řekl, že mu vytáhne 5 €... ale to se trochu cukal, nenechal ho sundat ani batoh, aby mu je vytáhl - takže Kuba zvýšil hlas aby bylo slyšet, že se něco děje. No a jak tak hledal kapsičku s doklady a penězi, zjistil, že ji nemá - skvělý! V tom se tu objevila holka, která říkala, ať mu nic nedáváme a že se nám omlouvá atd. Kdyby nepřišla tak si ani nepřeju vědět co by se nám stalo :-( Tak jsme rychle letěli zpátky na autobusák, kde jsme vystupovali a hledali jsme tam kapsičku s penězi a doklady, prošli jsme celou trasu kudy jsme šli - ale marně, nic jsme nenašli. Nejspíš ji špatně zandal a ona spadla na zem a někdo ji určo sebral. Dnes to byla opravdu jedna smůla za druhou :-( Okamžitě tedy volal do KB aby zablokoval platební kartu, kterou u toho měl. No a co teď, Kuba nemá pas a přišli jsme o většinu peněz, které jsme měli. Zalehli jsme na nádraží do haly, vyřešíme to až ráno. Kolem půl osmé vstáváme a voláme na český konzulát do Lvova, co a jak máme dělat. Dostáváme informaci, že se tam máme přepravit a že to tam vše vyřešíme. Nasedáme tedy na bus, který nás veze do Ivano - Frankovs´k, tady přesedáme už směr Lvov. Cesta je opravdu dlouhá a hrozná, vůbec to neutíká a ty jejich silnici - hrůza! Kolem šesté dorážíme na hlavní nádraží, kde kupujeme mapu a zjišťujeme, jak budeme další den hledat konzulát - naštěstí je kousek. Noc přečkáváme v čekárně. Ráno se trochu na místních záchodcích, které jsou všude stejně hrozné, myjeme a vyrážíme směr konzulát. Našli jsme ho celkem rychle, stojí tu ale plno lidí a tak tam voláme, kudy tam máme vlézt, ale paní říká, ať dorazíme až na desátou. Nu dobrá tedy, kousek odtud je supermarket, nakupujeme tu něco k snídani. V deset jsme opět zpátky, přijímá nás pan konzul, všichni tu mluví česky, tak jsme rádi:-) Vyřizujeme to celkem rychle, Kuba vyplňuje pár papírů, některé z nich se musí poslat do ČR na ověření, takže to chvíli potrvá, máme dorazit na půl jednou. Kuba se ještě fotí, fotky jsou opravdu příšerné! V půlu přicházíme, vše je vyřízeno, zaplatíme ještě 17 € za pas, který je jen na 10 dní a my můžeme vyrazit na vlakáč, jede nám zpět vlak do Užhorodu. Kupujeme lístek, který stojí pouze a jen 22 hřiven ( 1UAH = cca 3,30 Kč) pro nás oba a to je to asi 350 Km - nemůžeme tomu nějak uvěřit, snad jsme nekoupili něco špatně. Ve vlaku je smrad a celkem se i mačkáme. Lístek je totiž vystaven na konkrétní vagón a místa. Cesta trvá zhruba 6 hodin, kolem 21.h dorážíme do Užhorodu. Jelikož jsme ušetřili za vlak, ubytováváme se v místním hotelu, abychom se konečně pořádně vyspali. Dvoulůžkový pokoj nás vyjde na 140 hřiven. Rozhodli jsme se na Ukrajině nezůstat, takže ráno vyrážíme k nám blízkým sousedům Slovákům! Z Ukrajiny jsme tedy nepořídili ani jedinou fotku.

6 komentářů:

Eva řekl(a)...

Teda Sůšo! Já nemám slov... To je neskutečná smůla!!!

Háňa řekl(a)...

no tak to teda... ukrajina zkrátka nezklame nikdy :)

Sáša řekl(a)...

nj stalo se, už se tomu jen smějem, ale ten první den nám bylo do breku..., ale na Slovensku bylo pěkně

Zůza řekl(a)...

Tak to je pech! Doslova z bláta do louže! Ukrajina vám teda neukázala svou nejlepší stránku.

Anonymní řekl(a)...

Fúúha...Tak to je teda pech...Já bych měl jeden příklad, jak to vypadá v jiné zemi. Moje přítelkyně jela loňské léto s kamarády autobusem ze St Andrews do Edimburgu (Skotsko). A při jedné ostré zatáčce se otevřel zavazadlový prostor a vypadly kufry jednoho z těch kluků. Oni si toho ovšem všimli o mnoho kilometrů později při výstupu z autobusu. Co v Čechách znamená ztráta zavazadel (vůbec nemluvím o Ukrajině), to ve Skotsku nebyl problém. Věřte nebo ne, na první policejní stanici (desítky kilometrů vzdálené) se opravdu pohřešovaná zavazadla našla. Hlt jiný kraj, jiný mrav!
Ondra, Liberec

yetty řekl(a)...

Takovádle příhoda určitě hodně zamrzí... Já byl na Ukrajině o měsíc později a zdá se, že jiná cesta nevede... Nejeli jste náhodou z Mukačeva do Dilove? :D
Jinak můj příběh si můžete přečíst zde: http://yetty-blog.blogspot.com/2008/08/na-ukrajinu-pr-jsme-blzni.html