Orbis Kaktus 2008

10 dní uteklo jako voda a já se včera vrátila konečně domů. Přihlásila jsem se na kurz globální výchovy, který byl zařazen mezi povinně volitelnými předměty na naší fakultě. Místo konání bylo v Horním Žďáru u Trutnova ve staré škole. Museli jsme se spokojit pouze se suchými záchody, jednou sprchou pro třicet lidí, se spaním na zemi, s jedením na koberci a taky s bezmasým týdnem. Myslím, že většině z nás to nedělalo problémy:-) Byli jsme zde jako studenti Univerzity profesora Katuse. Celý týden byl rozdělen do třech tématických celků, krása a hodnota světa, stopa, kterou za sebou nechávám a provázanost světa. Kurz vycházel z adventurové metodiky a byl provázen hlavně tedy enviromentální výchovou. Bylo to deset dní her, zábavy, dřiny, spánku, poznávání přírody... Nechyběly ani známé hry jako Aréna, Tančírna, Famfrpál, Skalní golf, Slepý fotbal dále pak Pralesy, Tatranky, Pojmové cesty, Slaměné hlavy a spousty dalších a dalších. V rámci celého kurzu jsme zaběhli i do terénu, kde bylo za úkol zmapovat určitou oblast - její faunu a flóru, osídlení, geologii, historii... naším výstupem byla pak prezentace pro ostatní skupiny. Do našeho "indexu" jsme vždy po tématickém celku dostávali razítko ze "studijního oddělení". Úplným závěrem našeho "studia" na UPK byla promoce, po které každý z nás mohl začít používat titul organismus, zkráceně tedy org., vždy za svým křestním jménem, takže teď jsem vlastně Saša.org. Jídelníček byl opravdu pestrý a zajímavý. Sem tam se vyskytlo BIO jídlo, sója, jídla na sladko, ale i paštika:-) Týden to byl opravdu suprový, i když se někteří z nás těšili v půlce domů, včetně mě! Výběr fotografií naleznete zde a také u mě na rajčeti.

Nejen pro Kačíí

Slíbila jsem a vytvořila, tak tedy vybírej(te) :-) Je -li libo někomu něco jiného, ať neváhá!

Na klíče, kabelku, ...

Ani včera jsem si nedala pokoj od korálků. Odpoledne jsem je popadla a do večera už nepustila. Přemýšlela jsem co bych vyrobila, naštěstí nápadů bylo dost:-) Vytáhla jsem ze šuplíku voskovanou černou šňůrku a začala na ni navlékat dřevěné korálky, vždy třeba ve třech či čtyřech barvách, aby k sobě tak nějak ladily. Připevňovala jsem je malými uzlíky po dvojicích, trojicích či samotně. Takže z celé této parády vznikly přívěšky na klíče, kabelku, ale i batoh. Hurá na ně!

Potěší na duši

Tak jsem zase dneska vzala korálky do ruky. Nevyrobila jsem toho sice mnoho, ale není důležité kolik toho je, ale jak to vypadá. Na náušnicích se mám co stále učit, nejde mi to jak bych si představovala, ale chce to cvik- možná za pár měsíců, třeba i let :-) Korálková srdíčka jsou spíš takovým dárečkem pro někoho milého, ale zle jej zavěsit na silon třeba mezi okna. Obě jsou vyrobeny ze směsi korálků, z červené a modré - je možné je udělat v jakýchkoli barvách a provedeních - zkusím na to zapracovat, třeba příště budou vypadat lépe propracovaněji. Všechno to moje korálkování jsou spíše takové pokusy:-)

Práce šlechtí člověka

Tak takovýhle jsme měli víkend, Kuba opaloval okna a já rozbíjela skla - musím říct, že to bylo celkem príma :-) Dokonce v neděli to byly střepy štěstí - náš David Kostelecký zrovna střílel a získal zlatou medaili. Pravda, já jsem se sice moc nenadřela, ale pak jsem frčela domů a dělala kompletní úklid (okna, prach, luxování...) , takže na nějaké to tvoření čas nezbyl, musím to tedy napravit hned v tomto týdnu.

No a Dorinka jen nečinně přihlížela a válela si šunky.

Všechno je jednou poprvé

Včera jsem z dlouhé chvíle dostala tvořivou náladu, a jelikož jsem si už před Ukrajinou objednala z korálkového obchodu nějaké ty dřevěné korále, háčky, drátky, atd - mohla jsem sáhnout po něčem novém. Chtěla jsem také jednou zkusit něco jiného, než jen vyrábění z papíru, z barev na sklo, na textil... Ze svého tvořivého koutku, který se ovšem stále a stále rozrůstá, jsem vytáhla Fun Clay hmotu, dřevěné kolíčky, nějaké ty korále a bižuterijní komponenty a vydala jsem se vyrábět. Zprvu to byl boj, ale nakonec z toho vznikly celkem pěkné kousky - jsem zatím jen začátečník, ale ráda se učím novým věcem. Takže z fotek posuďte Vy! Kdyby někomu nějaký kousek padl do oka, je k zakoupení zde nebo soukromě :-)

Slovensko

Po tedy čtyřdenním nevydařeném putování na Ukrajině jsme přejeli hranice a ocitli se v Michalovcích. Navštívili jsme ihned místní knihkupectví, abychom si pořídili mapu (Vihorlatské vrchy), vyměnili jsme zbytek peněz a na náměstí jsme se najedli. V internetovce jsme přerezervovali lístky od SA na 1.8.2008 z Ružomberka. Dnes se tedy vydáváme na Vinianské jezero, po žluté pokračujeme na Vinianský hrad a pak po neznačené směrem na Porúbku. Dnešní spaní je jasné, u pomníku:-) Na ohni radši nevaříme, vytahujeme vařič. Kolem šesté zalézáme do spacáků a venku to vypadá na slejvák - jj byl celou noc.

Ráno se trochu vyčasí, scházíme k Vinianskému jezeru, ale opět dost prší, schováváme se tedy do autobusové zastávky, kde přečkáváme déšť asi tak hodinku. Po žluté značce se vydáváme do vesničky medvědí hora, kde nasedáme na autobus, který nás veze do Jovsy, zde musíme přestoupit na Porubu pod Vihorlatom. Po zelené putujeme dále, až na Poľanu, kde je pěkný přístřešek na spaní a hlavně i studánka. Rozděláváme oheň a vaříme si vynikající čínu s rýží. Začíná být tma a tak se soukáme do spacáků. Opět prší.

Vstáváme celkem do pěkného počasí, dnešním cílem je Malé morské oko, Velké morksé oko a Sninský kameň. Jdeme celkem po bahnitých cestách a cestou nás chytá i déšť, vše řádně dokumentujeme našimi fotoaparáty:-) Lidí ani moc nepotkáváme, sem tam nějaký turista. Dnešní spaní je jasné, před Sninskými rybníky narážíme na dřevěný přístřešek u kterého ještě doutná oheň. Spíme na stole. Zase prší:-(
Probouzí nás sluníčko, juchů, konečně trochu proschneme. Na desátou hodinu máme domluvený odvoz, od mých příbuzných, do Kolonice kde pobudeme noc. Takže neváháme a pereme a sušíme věci o sto šest, dnes je opravdu pařák! Kolem druhé hodiny se vydáváme projít naučnou stezku, která vede kolem astronomické observatoře a přes areál Bejvoč. Večer nás čeká menší grilovačka na zahradě.

V 8:50 nám odjíždí ze Sniny autobus do Humenného, kde přesedáme na osobák do Košic. Máme namířeno na Oravu k mojí tetě. V Košicích přestoupíme na rychlík do Ružomberka a odtud už hurá na Oravu do Oravské Polhory. Dnes to byl spíše cestovní den:-)
Výlet, který podnikáme v úterý ráno je na Babiu horu, která měří 1722 m.n.m - je to nejvyšší vrchol Oravských beskyd. Cesta je celkem příjemná, samá odpočívadla a i pár lidí míjíme. Nahoře není ani větrno, jen je to tam samý polák. Scházíme tedy do sedýlka a pokračujeme na Malou Babiu horu, kde už se to lidmi nehemží. Dolů nás čeká asi 2 hodinový sestup, pro moje kolínka celkem náročný:-)

Další den je takový oddychový, v půl desáté nám jede bus do Námestova a odtud do Oravského Podzámku. Dnešní plán je Oravský hrad. Před kasou stojí celkem dost lidí, ale jde to kupodivu rychle, za 20 minut jsme na řadě. Prohlídka nám začíná ve čtvrt na dvě, takže předtím ještě obědváme namazané chlebíky. prohlídka hradu trvá zhruba hodinku a půl, ale naše skupina je dosti velká, takže se táhneme jako smrad, o půl čtvrté vyrážíme směr Polhora.

Další túru, kterou jsme vybrali před našim pátečním odjezdem, byl výstup na Pilsko. Má něco kolem 1570 m.n.m. a je stejně jako Babia hora na hranici s Polskem. Cesta vede celou dobu po patních a místy dost do kopce, výstup nám trvá cca 2 hodiny. Nahoře, mimo 2 poláků, nikdo není. Konečně si taky děláme společnou fotku. Sestup je příznivější než z Babiej hory. Večer trávíme u Evy (mojí druhé tety:-)

No a je konečně pátek, tzn. že vyrážíme domů. Ve 23.25 nám odjíždí SA z Ružomberka. Takže dnes podnikáme jen malou procházku na Oravskou přehradu, kde si na Slanické osadě dávám Oravské halušky a Kuba kapustnicu - mňam. Hurá domů! Jinak foto dokumentaci nalezne u mě a u Kuby.