Jahodová sezóna

Jistě jste si každý z Vás všimli, že stánky s jahodami jsou na každém rohu. Neodolala jsem a kilo nakoupila, však se to zdělá:) Jahody přešly nejprve procesem focení na parapetu okna, kde pro ně bylo dostatek světla. Zkoušela jsem různá aranžmá, ani na šlehačku jsem nezapomněla:) A pak přišlo na řadu velké převeliké pečení dortíku. Recept jsem objevila na tomto webu, ale někam se záhadně vypařil, netuším kam :( a tak ho musím přetlumočit sama.

Potřebujete:

• piškot: 3 žloutky, 3 bílky, 200g cukru moučka, 1 vanilkový cukr, 150 ml oleje, 300g polohrubé mouky, 1 prdopec a 100ml mléka, a hrst čokoládových vloček (může být nakrájená čoko na vaření)
• náplň: 1 vanilkový pudink, 100g másla, 2 lžíce cukru, kapku rumu, libovolnou gramáž jahod (dělala jsem z necelého kila), jahodový džem
  

Nejprve si vyšleháme žloutky s cukrem, pak přidáváme pomalu olej a zbytek surovin, vyšlehané bílky dáváme až nakonec, zamícháme je ručně. Těsto vylijeme do vysypané dortové formy (čím širší, tím lepší - mě těsto moc vykynulo nahoru) a dáme péct do trouby. Mezitím si připravíme pudink dle návodu, který po uvaření necháme vychladnou. Poté do něj zašleháme máslo s cukrem a necháme schladit v lednici. Upečený piškot necháme vychladnout, poté na něj namažeme jahodový džem a navrch navrstvíme vanilkový krém který ozdobíme libovolně jahodami, buď celými nebo překrájenými. Aby jahody držely pohromadě, přelijeme je trochou želatiny.

Mě se dort na poprvé nepovedl. Těsto vykynulo více než mělo, krém nezhoustnul a tak mi zbývá si dort zase jednou zopáknout:) Vám, kteří se do něj pustíte, hodně štěstí, určitě se vydaří!

IGS 2009 - International Glass Sympozium

Bylo třeba na chvíli nechat učení a vydat se do Nového Boru. Tato akce se opakuje pouze jednou za tři roky. Jelikož jsem z Liberce, neváhala jsem, Bor je za rohem a tak jsme vyrazily s mamkou. Naše první kroky v Boru vedly na náměstí, kde stálo spousty stánků s občerstvením, sklem, atrakcemi, živou hudbou,... Nejprve jsme se vydaly ke stánku, kde se prezentovala VOŠ sklářská a SŠ Nový Bor. Všechna dílka, která se dala zakoupit ležela v trávě, takže návštěvník si mohl cokoli osahat a okoukat...stačilo si jen vybrat:-)

Vlezly jsme do jedné menší galerie na náměstí, kde jsme si mohly prohlédnout sklo ve všech podobách. Byl tu i pán (jméno si momentálně nevzpomenu), který předváděl svoji tvorbu, každý kdo chtěl si mohl vyfóknót menší kuličku :) Chvíli jsme pobyly a pak jsme zmizely do Sklářského muzea, které bylo dnes volně přístupné. Na některé věci jsme opravdu čuměly, občas nebylo slov! Kolem půl dvanácté jsme se přesunuly do Sklárny Slavia, kde jsme obdivovaly nejen sympozisty. Prostě nádhera, nikdy jsem neměla tu možnost se dostat do sklárny, o to to byl větší zážitek. Z foťáku se tu kouřilo:-)

Už odtud jsme táhly první skleněné kousky.Lidí tu bylo celkem dost, ale vždy bylo vidět na vše, co se u pecí dělo. Druhou, o dost menší sklárnu, kterou jsme navštívily byla AJETO v Novém Boru, je kousek od SLAVIE, takže to nebylo daleko. Tady se mi taky líbilo více, bylo to takové domácí prostředí, hodně světla, moderní, komornější, málo hluku a hlavně oproti SLAVII tu byl celkem i pořádek:-) Dalo se tu se skláři povídat, vše Vám vysvětlily, ukázaly...něco jsme si i odnesly. Prý "klidně si to vezměte, ale strčte si to do tašky, ať to nikdo nevidí"... hlavně nenápadně, že? Do restaurace, která byla hned za sklem se bohužel dnes nedalo jít, měli svatbu..škoda, třeba to mohl být kulinářský zážitek, pojídat a při tom pozorovat:) A někteří sympozisti se prý ani neuráčilli přijít, že prý to den předtím přehnali s pitím...a tak si páni skláři vyráběli nový benátský lustr, který by měl přijít místo starého do muzea.

Na náměstí jsme se ještě vrátily a omrkly jsem podrobněji stánky, naplnily jsme břuchy...kroutily jsme hlavou nad buřty, které si skláři opékali u pece a pomalu jsme vyrazily k autu. Pobyt v Boru jsme zakončily ještě v pekárně u Bláhy, kde jsme usrkávaly kafíčko. Za tři roky na viděnou!

Miluju květiny...

Jen tak pro radost, ať máte hezčí den, týden a hlavně ten víkend!

Netrhejte motýlům křídla, vždyť oni pak pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní. Nezabíjejte lásku, vždyť láska je křehká jako ty kytky, a hlavně nezabíjejte lidi, vždyť lidi se milují.
(John Lennon)

Výstava fotek v 82 vůních

Tímto bych Vás ráda pozvala na květinovou výstavu fotek do čajovny 82 vůní v Liberci, převážná část fotek je od Kuby, ale můžete tam vidět i moje dvě :-). Výstava potrvá do 30. června 2009, otevřeno je každý den od 11 do 22 hodin. Když budede popíjet čaj a hrát nějakou fajnovou hru určitě nezapomeňte okouknout fotky...

Environmentální víkend

V rámci předmětu Environmentální výchova jsme vyrazili na společný víkend do Jizerek na Mariány. Nebylo to povinné, ale kdo by za 5 bodů nejel, že? Já spolu s Verčou a Martinou jsme byli s Honzou v organizátorském týmu...a tak na nás padla povinnost nakoupit jídlo pro ostatní, z části připravit program, naučit se některé texty, nezapomenout při nákupu na BIO a místní výrobky, obstarat a naložit auto...zvládly jsme to:) V pátek jsme začínali Magickým místem. Sobota byla už poněkud na program bohatší. Měli jsme rozdělené dvě skupiny, z nichž jedna vyrazila na Procházky po zemi (Earthwalks) a druhá na Pojmové cesty (Concept path). A co vlastně takový program v sobě ukrývá?

V českém povědomí jsou zejména aktivity na tzv. smyslové vnímání přírody, v originále označované jako Earth Walks či Touch the Earth aktivity. Tyto originální aktivity, jako jsou Paletky, Mikrorezervace či Vůňový koktejl jsou u nás často zařazovány do programů poněkud nepromyšleně. V programech výchovy o Zemi jsou ale zakomponovány do celku, ve kterém je dáván důraz na otevírání jednotlivých smyslů, vnímání detailů a celku, atd. Důležitým programem, který se v průběhu kursů pravidelně opakuje, je Magické místo. Magické místo je prožitek samoty v přírodě na místě, které si účastník sám vybere a pak se na něj několikrát vrací. Své dojmy z Místa pak zapisuje do pracovních listů, které se zde označují například jako Cestovní pasy, a pak sdílí s ostatními při večerních sezeních. Pojmové cesty jsou jednoduché aktivity ilustrující některý z ekologických principů, které tvoří kognitivní cíle programu. Například aktivita „Od hrobu ke kolébce“, ve které účastníci nejprve pochovávají suché lístečky a větvičky na připraveném lesním minihřbitůvku, aby pak na stejné místo sázeli semínka, ilustruje koncept „všechny živé bytosti spolu sdílí základní stavební materiál svých těl“. Aktivity probíhají stejně jako Earth Walks v malých skupinkách o zhruba osmi dětech a řídí se výukovým modelem IAA – děti jsou nejprve informovány o konceptu (přečtou si ho ve svých pasech), dále jej asimilují – přiblíží si formou ilustrační aktivity a aplikují – shrnou a užijí na jiných příkladech.

Sice nám v sobotu dopoledne moc počasí nepřálo, ale my jsme se nenechali odradit, naopak některým ani déšť nevadil. Odpoledne na nás vykouklo sluníčko. Večer jsme opekli buřtíky a zahráli na kytaru pár známých i neznámých písní. V neděli ráno jsme celý víkend zakončili společnou reflexí, metodou mluvícího kamene:)Fotodokumentace jako vždy.

Za historickými dny na Kost

Náhodou jsem na internetu objevila, že na hradě Kost se konaly tento pátek a sobotu Historické dny na hradě Kost, aneb od gotiky po baroko. Vyrazili jsme si to vláčkem do Libošovic... a pak dále Údolím Plakánku až ke Kosti, kde jsme zachycovali místní faunu a flóru.

Na Kosti jsme si zakoupili celodenní vstupenku a sami jsme si prošli hrad. Čekali tu na nás Sokolníci, dobová hudba, lidé v dobových kostýmech, grilované dobroty a pár jarmarečních stánečků s keramikou, sklem, kovem...Každou hodinu se na nádvoří něco konalo, jednou zpěv, někdy šermování, jindy zase dobové divadýlko... Zpátky jsme vyrazili kolem druhé hodiny Prokopským údolí do Libošovic. Počasí nám celý den přálo a tak nebylo co dnešnímu výletu vytknout - myslím, že jsem dobře vybrali:) Větší fotodokumentáž naleznete zde.

Pekař peče housky...

aneb, taky jsem si je včera zkusila upéct. Bylo to lehčí než jsem myslela. Potřebujete 0,5 kg celozrnné mouky (nebo hladké), 80 ml oleje, 250 ml mléka (nebo vody), 40 g droždí, 2 vejce (1 na potření), sůl, 1/2 lžíce cukru, sezam, kmín, mák.

Z trochy mléka, cukru a droždí si uděláme kvásek, který necháme vykynout na teplejším místě. V míse si smícháme mouku, olej, vejce, sůl a přidáme kvásek. Těsto zpracujeme, posypeme moukou, přikryjeme utěrkou a necháme vykynout, cca 1 hodinu. Mezitím si zahřejeme troubu na 200 stupňů a připravíme pekáč s pečícím papírem. Těsto si rozdělíme na stejné dílky a pleteme houstičky, klasicky jako copánek :) Z této dávky je tak cca 8-9 větších housek. Upletené housky dáme na plech, potřeme rozšlehaným vejcem a zasypeme dle libosti mákem, sezamem, kmínem...Vložíme do trouby a necháme péct cca 14 minut. Pokud chceme tmavší kůrčičku necháme třeba o 2 minutky déle. A je hotovo. Já jsem se do příště poučila, trochu méně droždí, více přisolil a možná by nebylo od věci namíchat více druhů muk (celozrnná, žitná, pohanková,...).