Jahody opět v akci

Jahodový koláč s pudinkovým krémem

potřebujeme: 300g hladké mouky, 150g másla, 50g moučkového cukru, 2 žloutky, 400g jahod, 250g měkkého tvarohu, 1/4l mléka, 1/2 pudinkového vanilkového prášku, 4 vrchovaté lžíce moučkového cukru.

Postup: Máslo utřeme se žloutky, postupně přidáváme cukr a nakonec mouku. Těstem vyložíme dortovou formu o průměru 26cm. Zvýšíme okraj minimálně do 3 cm. Pečeme ve vyhřáté troubě cca 20 minut dozlatova. Po upečení vyndáme korpus z formy a necháme jej vychladnout.

Náplň: Jahody očistíme opláchneme a dáme okapat. Z mléka, pudinku a 1 vrchovaté lžíce cukru uvaříme pudink a necháme jej za občasného zamíchání vychladnout. Poté jej přidáme spolu se zbylým cukrem k tvarohu a dobře promícháme. Vychladlý korpus naplníme náplní a nazdobíme na povrchu půlenými čerstvými jahodami. Necháme v ledničce alespoň hodinku odpočinout.

Bulharsko, Bulgaria, Болгария, Bulgarien

Rok se s rokem sešel a my s Kubou vyrazili na východ. Vybrali jsme trochu civilizovanější zemi, než loni. Bulharsko. Poštěstilo se nám letět letadlem do Sofie za velmi příznivou cenu a tak jsme neváhali. Odtamtud jsme se vezli už autobusem až do Sandanski, zde na nás kývl skoro černý taxikář jestli nechceme do Melniku, tak jsme jeli. Sice cesta vyšla na 20 leva, ale hned první den jsme byli na výchozím bodu, kde jsme chtěli započít naší 14 denní túru.

První noc spíme na odpočívadle na lavičkách kousek za Melnikem, směrem na Rožeňský klášter. Přemýšlím, jak to co nejlépe shrnout, aby textu nebylo zbytečně moc a čtení nebylo nudné (možná bude:), takže tedy jen ve zkratce.

2. den - cesta na Rožeňský klášter se po značené trase nedá jít, vede korytem řeky a kdesi se ztrácí, volíme lepší variantu, silnici. Stopování se daří a tak se vezeme:) Do kláštera nemůžeme, máme kraťasy:/ Nocujeme cca 8 Km před chatou Pirin.

3.den - po zelené až na chatu Pirin, kde obědváme. Dále nás čeká pěkná štreka k Tevno jezeru. Cesta kamenitá, místy sníh, ale v sedýlku odměna v podobě super výhledu. Dnes nocujeme v chyži. Noc je pekelná, skoro nespím, Bulhaři totiž hrají a hrají a hrají...:-(

4. den - vstáváme brzy, abychom si užili dopoledne sluníčka. Dnes nás čeká cesta na chatu Vichren. Celý den praží slunce a my nemáme opalovací krém, ojojojoj...(záchrana v podobě české výpravy, který jde proti nám - díky:) Pěkně jsme to dnes schytali se sluníčkem, jsme úplně totálně spálený. V tábořišti pod chatou Vichren rozděláváme stan a v místní hospůdce ochutnáváme klobásu, brambory se sýrem a Zagorku.

5. den - budík zvoní v 5 hodin...ale jelikož jsme spálení, radši si dáváme den volno, abychom zregenerovaly naše spálené šunky. Takže dnes koupačka, praní, mega šopák, dvojité brambory, Zagorka, křížovka, časopisy.

6. den - opět budík na pátou ranní, ale tentokrát vstáváme. Kolem 6:15 vyrážíme směr vrchol Vichren. Převýšení cca 1 Km. Ještě, že mám Kubu, který mi pomáhá s báglem:) V 10:00 je vrchol zdolán a my si děláme první a poslední společnou fotku:-) Dnes je to vcelku náročný den, procházíme přes Končeto, kde je to opravdu vzdušné a pak pomalu scházíme dolů k chatě Javorov, kde dnes spíme.7. den - Čeká nás sestup dolů na chatu Predel. Cestou v klečích chytáme 4 hodinový liják. Potkáváme Čechy, kteří s námi mluví anglicky:) Dnes se i teplý čajík k obědu hodí. Noc trávíme v kempu, kde po nás nikdo nic nechce.

8. den - Taková malá noční hudba to byla...stopujeme do Banska. Čeká nás dnes nákup, juchůůů, samý dobroty:) Dnes taky rozhodujeme, že pojedeme na zbytek dní k moři. Čeká nás tedy jízda úzkokolejkou do Septemvri, zde hned přesedáme do Plovdivu, vlak do Burgasu nám jede až v 1:20 a tak zevlíme na nádraží.

9. den - 14. den - Poznáváme bulharské pobřeží, cca 60 Km od Burgasu. Sozopol, Černomorec, Pomorie, Primorsko. Spousta Čechů, mušlí, jídla (hlavně ty jejich zákusky), vedro, pohoda, veget, kemp na 2 dny za 50 leva!, moře, pláž, problémy s check inem, přesun do Sofie, sendvič a Praha.

Myslím, že až na jeden deštík se letošní dovolená povedla a za rok na sever, huráá! Foto je u mě a u Kuby.

"Okna do ztracených světů"

Pokud jste z Prahy či blízkého okolí a nebo do Prahy jen pojedete určitě se zastavte na této výstavě velkoformátových fotek, která stojí za to. Jsou od českého fotografa Ladislava Kamaráda, od prosince 2005 historicky prvním držitelem titulu MASTER QEP - MEP. Fotografie jsou opravdu nádherné, jsou z nejrůznějších koutů naší planety, nechybí ani Čechy.

Výstava nové série velkoformátových fotografií

kde: Praha 1, Staroměstská radnice - Křížová chodba a Rytířský sál
datum:18. 6. - 31. 7. 2009

Poprvé zde budou vystaveny obrazy z Nového Zélandu, Islandu a Egypta. Nezanedbatelnou část výstavy bude tvořit také nová série fotografií z Čech. Otevřeno úterý až neděle 9 - 18 hod., pondělí 11 - 18 hod. Vstupné 60Kč, zlevněné 40Kč, skupiny - školy (více jak 10 osob) 20Kč.

Jahodová sezóna

Jistě jste si každý z Vás všimli, že stánky s jahodami jsou na každém rohu. Neodolala jsem a kilo nakoupila, však se to zdělá:) Jahody přešly nejprve procesem focení na parapetu okna, kde pro ně bylo dostatek světla. Zkoušela jsem různá aranžmá, ani na šlehačku jsem nezapomněla:) A pak přišlo na řadu velké převeliké pečení dortíku. Recept jsem objevila na tomto webu, ale někam se záhadně vypařil, netuším kam :( a tak ho musím přetlumočit sama.

Potřebujete:

• piškot: 3 žloutky, 3 bílky, 200g cukru moučka, 1 vanilkový cukr, 150 ml oleje, 300g polohrubé mouky, 1 prdopec a 100ml mléka, a hrst čokoládových vloček (může být nakrájená čoko na vaření)
• náplň: 1 vanilkový pudink, 100g másla, 2 lžíce cukru, kapku rumu, libovolnou gramáž jahod (dělala jsem z necelého kila), jahodový džem
  

Nejprve si vyšleháme žloutky s cukrem, pak přidáváme pomalu olej a zbytek surovin, vyšlehané bílky dáváme až nakonec, zamícháme je ručně. Těsto vylijeme do vysypané dortové formy (čím širší, tím lepší - mě těsto moc vykynulo nahoru) a dáme péct do trouby. Mezitím si připravíme pudink dle návodu, který po uvaření necháme vychladnou. Poté do něj zašleháme máslo s cukrem a necháme schladit v lednici. Upečený piškot necháme vychladnout, poté na něj namažeme jahodový džem a navrch navrstvíme vanilkový krém který ozdobíme libovolně jahodami, buď celými nebo překrájenými. Aby jahody držely pohromadě, přelijeme je trochou želatiny.

Mě se dort na poprvé nepovedl. Těsto vykynulo více než mělo, krém nezhoustnul a tak mi zbývá si dort zase jednou zopáknout:) Vám, kteří se do něj pustíte, hodně štěstí, určitě se vydaří!

IGS 2009 - International Glass Sympozium

Bylo třeba na chvíli nechat učení a vydat se do Nového Boru. Tato akce se opakuje pouze jednou za tři roky. Jelikož jsem z Liberce, neváhala jsem, Bor je za rohem a tak jsme vyrazily s mamkou. Naše první kroky v Boru vedly na náměstí, kde stálo spousty stánků s občerstvením, sklem, atrakcemi, živou hudbou,... Nejprve jsme se vydaly ke stánku, kde se prezentovala VOŠ sklářská a SŠ Nový Bor. Všechna dílka, která se dala zakoupit ležela v trávě, takže návštěvník si mohl cokoli osahat a okoukat...stačilo si jen vybrat:-)

Vlezly jsme do jedné menší galerie na náměstí, kde jsme si mohly prohlédnout sklo ve všech podobách. Byl tu i pán (jméno si momentálně nevzpomenu), který předváděl svoji tvorbu, každý kdo chtěl si mohl vyfóknót menší kuličku :) Chvíli jsme pobyly a pak jsme zmizely do Sklářského muzea, které bylo dnes volně přístupné. Na některé věci jsme opravdu čuměly, občas nebylo slov! Kolem půl dvanácté jsme se přesunuly do Sklárny Slavia, kde jsme obdivovaly nejen sympozisty. Prostě nádhera, nikdy jsem neměla tu možnost se dostat do sklárny, o to to byl větší zážitek. Z foťáku se tu kouřilo:-)

Už odtud jsme táhly první skleněné kousky.Lidí tu bylo celkem dost, ale vždy bylo vidět na vše, co se u pecí dělo. Druhou, o dost menší sklárnu, kterou jsme navštívily byla AJETO v Novém Boru, je kousek od SLAVIE, takže to nebylo daleko. Tady se mi taky líbilo více, bylo to takové domácí prostředí, hodně světla, moderní, komornější, málo hluku a hlavně oproti SLAVII tu byl celkem i pořádek:-) Dalo se tu se skláři povídat, vše Vám vysvětlily, ukázaly...něco jsme si i odnesly. Prý "klidně si to vezměte, ale strčte si to do tašky, ať to nikdo nevidí"... hlavně nenápadně, že? Do restaurace, která byla hned za sklem se bohužel dnes nedalo jít, měli svatbu..škoda, třeba to mohl být kulinářský zážitek, pojídat a při tom pozorovat:) A někteří sympozisti se prý ani neuráčilli přijít, že prý to den předtím přehnali s pitím...a tak si páni skláři vyráběli nový benátský lustr, který by měl přijít místo starého do muzea.

Na náměstí jsme se ještě vrátily a omrkly jsem podrobněji stánky, naplnily jsme břuchy...kroutily jsme hlavou nad buřty, které si skláři opékali u pece a pomalu jsme vyrazily k autu. Pobyt v Boru jsme zakončily ještě v pekárně u Bláhy, kde jsme usrkávaly kafíčko. Za tři roky na viděnou!

Miluju květiny...

Jen tak pro radost, ať máte hezčí den, týden a hlavně ten víkend!

Netrhejte motýlům křídla, vždyť oni pak pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní. Nezabíjejte lásku, vždyť láska je křehká jako ty kytky, a hlavně nezabíjejte lidi, vždyť lidi se milují.
(John Lennon)

Výstava fotek v 82 vůních

Tímto bych Vás ráda pozvala na květinovou výstavu fotek do čajovny 82 vůní v Liberci, převážná část fotek je od Kuby, ale můžete tam vidět i moje dvě :-). Výstava potrvá do 30. června 2009, otevřeno je každý den od 11 do 22 hodin. Když budede popíjet čaj a hrát nějakou fajnovou hru určitě nezapomeňte okouknout fotky...